Zateplení, které nejen šetří peníze, ale dovolí domu i dýchat!
Technický týdeník číslo 7/2006

Zateplovací systémy se těší stále větší oblibě. Není ale zateplení jako zateplení. Například u nejrozšířenějšího kontaktního zateplovacího systému se velmi často objevují nedostatky a poruchy, které jsou způsobeny šetřením na nesprávných místech, a dále použitím laciných náhražkových produktů. Kritickým faktorem jsou všudypřítomné vodní páry, přičemž první problém s sebou přináší už montáž izolačních desek. Počítejte s námi: na rozmíchání lepicí hmoty pro zateplení 100 m2 100 litrů vody. Po nalepení izolačních desek se voda z lepicí malty sice částečně odpaří, ale převážně vsákne do zdiva. Efekt je takový, jako kdybychom mezi izolaci a zdivo nalili 10 kbelíků vody. Následným rychlým provedením stěrky a omítky toto malé pařeniště pod kontaktním zateplením téměř hermeticky uzavřeme.

Pokud nejsou vnitřní omítky a nátěry dobře prodyšné a nemůžeme vydatně větrat, aby vlhkost odešla přes interiér budovy (například, když zateplujeme těsně před zimou), máme postaráno o problém s vlhkostí a jejími důsledky, kterými jsou především plísně a řasy. Dalším zdrojem vlhkosti uvnitř domu je vaření, mytí nebo i úplně obyčejné dýchání. V létě se vlhkosti zbavíme snadno - prostě tím, že otevřeme okno a větráme. V zimě bychom ale vydatným větráním výhodu zateplení, mírně řečeno, promrhali. Ale co dělají v zimě naše všudypřítomné vodní páry? Ty procházejí zdivem (difundují) a podle tloušťky izolantu se vysrážejí buď ve zdivu, nebo v izolačních deskách zateplení (podle toho, kde nastane tzv. rosný bod).

Ale protože jsme odpařování vlhkosti směrem ven nechtěně, ale velmi účinně zabránili paronepropustnou krustou stěrky a tenkovrstvé omítky, kapičky vody si musí cestu prorazit násilím... Kvalitu kontaktního zateplovacího systému (ETICS - external thermal insulation composite system) zásadně ovlivňuje způsob lepení izolačních desek. Podle normy je nezbytné lepit desky po celém obvodu a pak uprostřed na 2 - 3 terče tak, aby po přitlačení desky na podklad bylo nalepeno minimálně 40 % plochy. To však vyžaduje dokonale vyrovnaný podklad v toleranci 5 mm. Praxe je však taková, že podklad se zpravidla nevyrovnává omítkou ani maltou (důvodem je pochopitelně cena), ale izolant se lepí na různě tlusté "buchty", kterými se nerovnost podkladu kompenzuje.

Také se běžně vynechává pás lepidla po obvodu izolační desky. Je pak těžké, skoro nemožné, navrtat hmoždinky tak, aby procházely vždy lepidlem, čili tak, jak mají. Jen málo hotových zateplovacích prací tedy normě skutečně odpovídá. Důsledkem jsou mimo jiné velké problémy s prohýbáním desek. Kotvicí funkce hmoždinek, namáhaných jinak, než jak byly navrženy, je silně ohrožena.